Určitě jste se setkali s názorem, že med je přírodní, takže je zdravý a můžeme ho prakticky pořád jíst, zatímco cukr je jed, který škodí. Pojďme si téma lehce rozebrat.
Rafinovaný (bílý) cukr obsahuje více než 99,7 % sacharózy, nerafinovaný (hnědý) přibližně 97 % sacharózy, 0,7 % minerálních látek a dalších nečistot a med obsahuje směs fruktózy, glukózy, sacharózy a dalších cukrů.
Nutriční hodnota medu z pohledu obsahu využitelné energie je srovnatelná s bílým cukrem. Jedna čajová lžička cukru (přibližně 4 gramy cukru) má energetickou hodnotu 68 kJ a jedna lžička medu (přibližně 4,5 gramu cukru) má 88 kJ. Med sice obsahuje řadu antioxidantů, enzymů a dalších biologicky aktivních látek, tyto složky však mají nepatrný výživový význam, protože se vyskytují ve velmi malém množství.
Co z toho tedy plyne? Ať už jde o cukr bílý, hnědý, řepný či třtinový nebo o med, vždy se jedná o chemicky stejné nebo velmi podobné látky. Rozdíl můžeme vnímat zejména v chuti. Nahrazováním bílého cukru například medem nebo třtinovým či hnědým cukrem si tedy nepomůžeme.
Malé vysvětlení:
Glukóza je základní stavební jednotka sacharidů. Patří mezi tzv. monosacharidy. Glukóza je pro organismus člověka nejrychlejší a nejzákladnější zdroj energie. Je důležitá zejména pro mozek a pro červené krvinky.
Ke glukóze mezi monosacharidy patří ještě fruktóza, nazývaná jako ovocný cukr. Vyskytuje se v ovoci, nebo společně s glukózou tvoří sacharózu.
Sacharóza už má 2 jednotky – glukózu a fruktózu, proto patří mezi disacharidy.
Monosacharidy a disacharidy se označují jako cukry. Mají výraznou sladkou chuť. Kromě těchto tří základních existuje celá řada cukrů, ale tyto jsou nejvýznamnější.