O poruchách příjmu potravy

„O poruše příjmu potravy mluvíme tehdy, jestliže člověk používá jídlo k řešení svých emocionálních problémů. V obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. V jistém smyslu je závislost na jídle podobná jako závislost na alkoholu u alkoholiků nebo závislost na drogách u toxikomanů. Pro člověka trpícího poruchou příjmu potravy přestává být jídlo jednou ze součástí života a stává se jeho hlavní náplní.“ (Maloney ,1997)

Mentální anorexie

• Nápadná podvýživa ve srovnání s osobami stejného věku a výšky.
• Velmi malý příjem potravy.
• Neustálý strach z přibírání (tloustnutí) a to i přes to, že nemocný trpí podváhou (příliš nízkou hmotností vzhledem k věku a výšce).
• Chorobná snaha o udržování zdravé váhy a posedlost štíhlou postavou.
• Silný vliv tělesné hmotnosti nebo tělesných tvarů na chování a sebevědomí.
• Narušené (pokřivené) vnímání vlastního těla, včetně popírání zjevné podváhy.

Mentální bulimie

• Opakované epizody záchvatovitého přejídání s pocitem ztráty kontroly nad množstvím přijaté potravy.
• Opakované epizody ohrožujícího purgativního chování (vyvolávání zvracení, užívání laxativ, diuretik, klystýrů, hladovění či nadměrné cvičení) s cílem zabránit přibírání na váze.
• Silný pocit nespokojenosti se vzhledem či hmotností těla, který podstatně ovlivňuje chování nemocného.
• Strach z přibírání i když je tělesná hmotnost v normálním rozmezí.
V závažných případech může mentální bulimie také vést k narušení rovnováhy hladiny elektrolytů v těle, zejména iontů sodíku, draslíku a vápníku. To může vyvolat cévní mozkovou příhodu nebo infarkt myokardu.

Záchvatovité přejídání

• Konzumace velkého množství jídla ve velmi krátké době, obvykle v utajení. A to až do doby, než se pacient cítí plný a začne ho bolet břicho. Jedinec jí i přes to, že se necítí hladový.
• Pocity nemožnosti kontrolovat množství přijaté potravy během epizod záchvatovitého přejídání.
• Pocity úzkosti, nepohody, studu, znechucení či viny, když se pacient zamyslí nad svými záchvaty přejídání.
• Jedinci se nesnaží kompenzovat přijaté kalorie během záchvatu přejídání purgativními prostředky, jako je vyvolávání zvracení, nadměrné cvičení nebo užívání diuretik či laxativ.

 

Bigorexie, nebo-li Adonisův komplex

Skrytým syndromem zůstává u nás nadále tzv. Adonisův komplex, který je spojen s rozvojem symptomů typických pro mentální anorexii u žen (proto také někdy nazývaný „reverse anorexie – anorexie naruby“). Zahrnuje:
• zkreslené vnímání vlastního těla,
• abnormální jídelní návyky a obsedantní myšlení na vlastní svalstvo (cílem je co největší muskulatura s minimálním procentem tuku),
• zneužívání steroidních hormonů,
• nadměrné cvičení.
Tyto symptomy se projevují u dospívajících mužů, často vedou postupně jako u AN k sociální izolaci, ke snížení a zúžení jiných zájmů a k interpersonálním problémům. Problémy jsou také utajovány a k lékaři přicházejí postižení až pro somatické či psychologické komplikace.

 

Vyhýbavá a restriktivní porucha příjmu potravy

• ARFID (Avoidant restrictive food intake disorder).
• Závažné omezení příjmu potravy u dětí a dospívajících (jedí pouze omezené druhy potravin)
• Vede ke ztrátě hmotnosti, omezenému růstu a nedostatečné výživě (důležité pro diagnostiku)
• Někdy je nutná podpora umělou výživou
• Může vést i k sociální izolaci a neschopnosti jíst s ostatními.

 

Co mohu jako rodič dělat?

• Všímejte si a vnímejte své dítě. Nápadné změny v jeho chování, stravování, fyzickém vzhledu. Zda se nadměrně zabývá svojí postavou, jídlem.
• Jednejte okamžitě, ale opatrně – vyhrožování a trestání nepomůže. Ptejte se, zajímejte, buďte se svým dítětem.
• Uvědomit si, že PPP je závažné onemocnění. Není to o vůli či nevůli nemocného, léčba bývá dlouhodobá a při závažných problémech (velmi nízká hmotnost, časté zvracení, přejídání, sebepoškozování) by byla chyba snažit se o léčbu svépomocí (první krok může vést k praktickému lékaři).
• Pro své dítě můžete být oporou. Nemůžete za něj však převzít odpovědnost.
• Neváhejte požádat pomoc i pro sebe, abyste mohli být oporou pro své dítě.
• Všímejte si toho, kdy se příznaky zhoršují a naopak zlepšují. To, co funguje dělat víc. To, co příznaky zhoršuje, pokud možno nedělat nebo omezit.
• Nebojte se o nemoci mluvit mezi sebou i před dítětem, nevynechávat ho z toho, bude cítit, že je bráno vážně. Nemluvit o nemoci při jídle, naopak jídlo by měla být příjemná součást dne a doba, kdy se rodina sejde u jednoho stolu.
• Pokud jste společně trávili málo času, napravte to. Dělejte činnosti, které máte jako rodina rádi, opět platí, že o PPP se při příjemných chvílích mluví co nejméně.
• Nedávejte a nikdy nikomu nedovolte, aby vás vinil z onemocnění vašeho dítěte. Není dokázáno, že nějaký typ chování rodičů má za následek PPP u jejich dětí. Samozřejmě, že rodiče jsou pro dítě tím hlavním vzorem, ukazují mu, jaký sami mají vztah k sobě, k tělu, k jídlu a učí ho návykům, které si pak nese do dospělosti. Víme, že dietářské chování rodičů může podpořit negativní postoj k tělu a nezdravému způsobu stravování, ale samo o sobě PPP nezaviní.
• Můžete dát jasně najevo, že s chováním, které je destruktivní, nesouhlasíte a odmítáte ho tolerovat
• Pokud rodiče zkusili už vše možné a došli na hranici svých možností, je třeba si to uvědomit, někdy i nedělat nic znamená mnoho.

 

Literatura:

O poruchách příjmu potravy / Michael Maloney, Rachel Kranzová, ; dosl. František David Krch ; z angl. orig. přel. Jana Krchová. – Praha : Lidové noviny, 1997. – 153 s.; 19 cm. – (Linka důvěry). – Orig.: Straight Talk About Eating Disorders ISBN 80-7106-248-0
American Psychiatric Association. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders. 5th ed, Arlington, VA, 2013. www. PsychiatryOnline.org.
MORGAN, JF. From Charles Atlas to Adonis komplex – fat is more than a feminist issue. Lancet, 2000, 356, p. 1372–1373
www.healthyandfree.cz